Ze světa nejmenších rozměrů

Bakterie se vyznačují dvěma typy uchovávání genetické informace, a to v nukleoidu a v plazmidu.

Nukleoid (hlavní chromozom)

Nukleoid je de facto "jádro" bakterie. Obsahuje geny kódující většinu vlastností bakterie. Prokaryotické buňky nemají jádro v pravém slova smyslu, tedy neexistuje zde samostatná organela, která uchovává genetickou informaci a ohraničuje jí od cytoplazmy. Nukleoid je cirkulární dvoušroubovice DNA, která se navíc zavíjí i nad rámec uspořádání klasické dvoušroubovice. Vzniká tedy spleť DNA, která navíc obsahuje spousty molekul, zejména enzymů nutných k replikaci a transkripci DNA. Nukleoid se nachází volně v cytoplasmě.

Plazmidy

Plazmidy jsou poměrně zajímavější součást genomu bakterií. Narozdíl od nukleoidu není plazmid podmínkou života bakteriální buňky, zpravidla jsou jí však vlastnosti kódované plazmidovými geny něčím prospěšné (faktory virulence). Plazmidy jsou drobné cirkulární útvary dvoušroubovice DNA, které obsahují jen několik málo genů. Většinou se nacházejí v cytoplazmě ve více kopiích a jejich replikace probíhá nezávisle. Plazmidy jsou velmi často předávány mezi buňkami vzájemně, účastní se tedy horizontálního přenosu genetické informace. Některé plazmidy mohou také splynout s nukleoidem a stát se tak trvalou součástí genetické výbavy dané bakterie.

Existuje velké množství plazmidů, z nichž některé významné zde uvedené:

1. F-plazmidy: se účastní konjugace tím, že kódují sex-pilusy. Pokud bakterie obdrží během konjugace F-plazmid, bude schopna již sama vyvolat další konjugaci.
2. R-plazmidy: nesou geny kódující rezistenci vůči antibiotikům. Stane-li se bakterie rezistentní na ATB po zisku R-plazmidu, hovoříme o získané genetické extrachromozomální rezistenci (bakterie rezistenci získala a původ rezistejnce je kódován v genetické informaci na plazmidu = mimo chromozom)
3. Col-plazmidy: kódují syntézu tzv. kolicinů, což jsou toxiny schopné zabíjet jiné bakterie (likvidace konkurence)